A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Černá Hora - Cestopisy

Černá Hora srpen 2013

Černá Hora 5.-11.8.2013 Příjemně strávený týden plný sluníčka, koupání a zážitků.

Černá Hora 5.-11.8.2013


Tuto dovolenou jsem neplánovala, seběhlo se to tak narychlo, že najednou stojím v Praze na letišti a letím do Černé Hory, kde jsem nikdy nebyla. Mám zájezd last minute od CK KOVOTOUR PLUS do Černé Hory, letovisko Budva, vila Golf Club za 11.900,– Kč s polopenzí. V jediné ČH nežádali příplatek za jednolůžkový pokoj, to rozhodlo. Hlavně že letím za teplem, klidně sama se sebou a s knihou týden vydržím. Na kamarádky to bylo moc rychlé a manžel odmítá létat.

PONDĚLÍ
Odlet je z Prahy v pondělí 5.8. v 5.00 ráno. V Podgorici, hlavním městě Černé Hory, přistáváme o 1,5 hod.později. Delegátky CK v růžových halenkách už na nás čekají a rozsazují do autobusů podle místa pobytu. Jedeme přes Sutomore do Budvy. Cestou nám delegátka Lenka zajímavě vypráví o ČH. Namátkou: má zhruba 680 tis.obyvatel, z toho Podgorica 170 tis. Černohorci se živí hlavně pěstováním zeleniny a turistikou. Těžký průmysl vůbec nemají, respektive kromě jedné továrny na výrobu hliníku a jednoho pivovaru. ČH není v EU, ale platí se tam eury. Nejvíc turistů je ruských, ale Čechy mají Černohorci rádi, máme prý mluvit česky. Dále oceňují drobné dárečky, třeba jen propisovačku, budou vděční. Průměrný plat je 400 E, plat uklízečky cca 250 E. Přitom životní náklady jsou zhruba stejné jako u nás. Všichni kouří, přesto se dožívají vysokého věku. Přes Černou Horu vede transevropská železnice, z Prahy do Podgorici jede cca 30 hodin. Ve vile jsem v půl desáté. Dala jsem si kufr do maličkého pokoje a do 14 hod. u bazénu čerpala informace o destinaci od hostů, kteří odlétali. V pokoji byla dvoulůžková postel, úzká skříňka s ramínky na šaty, malá skříňka, na ní malá lednička a toaletní stolek. Kufr se mi už na podlahu nevešel. Nevadí, uložila jsem ho na jednu postel, stejně ji nepotřebuji. Balkón nemám, ale přes chodbičku je jeden velký pro všechny ( nikdy tam nikdo nebyl) s velkým slunečníkem, tak na ten týden bude asi můj. Dále mám sprchový kout, WC a umyvadélko pro trpaslíky. A klimatizaci. Ráno jsem ji zapnula, na noc vypnula. V tom horku byla k nezaplacení. Televize nefungovala, nevadí. Když jsem četla recenze na Vilu Golf Club, hodně ji lidé pomlouvali. Že má starý nábytek, malé pokoje, jídlo nevalné, pláž daleko a já nevím co ještě. Za mě můžu říct, že jsem luxus nečekala, a tak jsem nebyla nijak zklamaná. Prostě jsem měla čistou postel a uklizeno, 2x denně místní, podle mě, chutné jídlo. Stejně jsem ráno odešla a večer se vrátila. Hlavně, že tam nebyl žádný hmyz, toho jediného jsem se bála. Dole u pláže prý jsou v hotelích švábi. To bych nevydýchala. Vila Golf Club stojí výš, pod pohořím. Sice je to na pláž asi 20 min.chůze zkratkou s kopce, ale zato je v zeleni a bez švábů. A jestli je to pro někoho daleko, tak: mě se na začátku pobytu stalo, že jsem šla z pláže a netrefila jsem směr, takže jsem si, po chodníku, v horku, zašla půl km na opačnou stranu, samozřejmě zase zpátky a pak ještě další půl km do Vily a taky jsem to vydržela. Pravda, napochodovala jsem i v šatech rovnou pod chladivou sprchu a teprve pak se začala svlékat jako had. Všechno zlé je pro něco dobré, objevila jsem při tom mém bloudění stánek s místními cigaretami za 0,75 E za krabičku. Jinak info pro kuřáky: cigarety jsou tam opravdu levné, kromě místních MONTE za 0,75 E, které ale všude nekoupíte, tam stojí od obyčejných např. RED WHITE) 1,2 – 1.5 E až po kvalitní za cca 3 E (třeba DAVIDOF).
První den odpoledne jsem šla na Slovenskou pláž, která se táhne z pod Vily až k městečku Budva. Je asi 2 km dlouhá, převážně z malých kamínků, místy písčitá a narvaná lehátky se slunečníky. Z 99% obsazená Rusy. Pro tu chvíli nemělo cenu pronajímat si lehátko, a tak ležím na kamenech na osušce. Voda byla teplá, mírně zakalená.

ÚTERÝ
Na doporučení delegátky jsem jela loďkou na malý ostrov Svatý Nikolaj, který leží přibližně půl kilometru od Budvy. Jezdí na něj dvě společnosti ze Slovenské pláže, zpáteční jízdenka stojí 3 E, jezdí kyvadlově od 9.hod. do 19.hod každých 20 minut. Byla jsem překvapená, že jsou zavřené restaurace a že po mě nikdo nechce 5 E za lehátko. To se ale pro příště mělo změnit. Jak jsem se později dozvěděla, ten den tam nešel el.proud, takže ostrůvek byl sympaticky poloprázdný. Pláž je kamenitá z velkých oblých oblázků, moře úžasně čisté. Tak tady budu převážně „doma“.

STŘEDA
Na další doporučení delegátky vyzkouším jinou pláž, a to Kamenovo. Kdo ví, jestli se sem ještě někdy vrátím, tak ať poznám co nejvíc. Jela jsem místním autobusem od Slavije. Slavija je samoobsluha, takový záchytný bod v Budvě u hlavní silnice. Každý místní jí zná, a když zabloudíte, stačí si pamatovat Slavija. Když jdu od Vily k moři, jdu kolem ní. Prý v místním autobuse chodí průvodčí, který vybírá peníze a hlásí zastávky. To jsem už zažila v Řecku, tak super. Kde je Kamenovo nevím, znám jen směr. Po cestě jsem si koupila slunečník za 10 E, přece nebudu platit hříšné peníze za pronájem. V autobusu po mě při nastupování řidič nechtěl peníze, dobrá, s tím počítám. Jenže jak tak jedeme, tak už minulo několik zastávek a průvodčí nikde. I zeptala jsem se domorodky, která seděla přede mnou, kdy bude zastávka Kamenovo a ona říkala, že ještě dvě zastávky, což mě uklidnilo. Bezvadně jsme si rozuměly, černohorština je něco mezi chorvatštinou a češtinou. Nevím, jestli nás slyšel řidič, nebo podle slunečníku odhadl, kde chci vystoupit, ale zastavil mě přímo nad pláží. Vyinkasoval si 1,5 E, běžnou taxu. Veřejná doprava je v ČH velmi levná. Na pláž se schází po dlouhých schodech. Je menší, písčitooblázková, romantická. Strávila jsem tam příjemný den. V poledne jsem si dala kafíčko v jedné z několika restaurací, co tam byly. Ale ouha, když jsem šla pozdě odpoledne zpátky a hledala autobusovou zastávku, logicky na druhé straně silnice, nic tam nebylo a ani v nejbližším okolí. Rada „stačí mávnout a autobus zastaví“ byla k ničemu, neboť bych musela stát těsně u silnice, je to tam samá zatáčka, akorát bych si koledovala o malér. Takže jsem si opravdu mávla - z bezpečí z parkoviště - na taxi, a za 6,20 E jsem se svezla ke Sláviji. Večer jsem měla k večeři rybu (výběr ze dvou jídel, hlásí se ráno, jídelní lístek psaný česky) a byla opravdu výborná. Moc jsem si pochutnala.

ČTVRTEK
Dneska jedu na první výlet, a to na rafting na řece Tara (77 E). Odjíždíme od Slavije (jak jinak) v 6.50, dostávám balíček s jídlem na cestu. Cesta k hranicím s Bosnou a Hercegovinou, jejíž přirozenou hranici tvoří právě řeka Tara, trvá autobusem zhruba 4 hodiny. Objíždíme celou překrásnou Boku Kotorskou, je na co se dívat. Trochu i přes sklo fotím. Po příjezdu na místo máme přepychovou snídani. Pak nás zkušeným zrakem raftaři obhlídnou a vyberou příslušné číslo neoprenu. Ten můj mě polichotil, dal mě o číslo menší. Ani nechtějte vědět těch nadávek, co jsem mu v duchu dala, když jsem se do něho soukala. Ale nakonec jsem se přece jen nějak vsoukla, nasadila neoprénové boty, vestu a helmu a džípem nás odvezli krpálem k řece. Jeli jsme prašnou cestou asi půl hodiny. Tam už byly připravené rafty, sedělo nás na jednom 8 + profesionální kormidelník. Delegátka Lenka tam byla s námi a říkala, že kdyby něco, ten kormidelník to v pohodě uřídí sám. Přesto jsme si pěkně zapádlovali. Řeka Tara je prostě úžasná. Hluboká voda je průzračně čistá, 11 st. C, pořád je vidět až na dno. Ryby v ní neplavou. Může se z ní pít - a taky že jsme pili !! a nic nám nebylo. Protéká kaňonem, vlevo skály patří ČH, vpravo Bosně. Pluli jsme 13 km s jednou zastávkou u vodopádu. Jeden podnikavý Černohorec tam měl tři vytesané klády jako schody nad sebou a k nim svedený pramínek z vodopádu. V těch kládách chladil alko i nealko pití. Řeka byla plná raftů, o zákazníky věru neměl nouzi. Foťáky, mobily, kamery jsme museli mít v nepromokavém báglu, takže škoda, že nemám z té jízdy skoro žádné fotky. Jediné jsou z „voleje“, kde nám zastavili a mohli jsme se v neoprenech vykoupat v té .ledové vodě a udělat fotky. Taky jsem se koupala, prostě kotrmelec z raftu do vody, v okamžiku tisíc jehliček na kůži, za chviličku krásně teplo, pohoda. Ani se nám nechtělo zpátky. Mimochodem – někdo na raftu musí zůstat, jinak bychom se zpátky nedostali. Trhnutím za vestu každého vytáhnou jako lachtana. POMOÓC, JÁ SE TAM CHCI VRÁTIT!!!!!!! Prostě nádhera, nádhera ……….. Přece jen jednu fotku s pádlem mám. Fotili nás ze břehu a při závěrečném výborném obědě jsme si ji mohli koupit za 2 E. Zpátky jsme jeli autobusem zase čtyři hodiny, ve 22 hod. jsme padla do postele jako zabitá. Večerní procházku už nedám, půjdu ráno. Lákají mě hradby a uličky staré Budvy. Ráno určitě nebude horko, ranní světlo je na fotky stejně nejlepší a snad tam tou dobou ještě nebudou davy.

PÁTEK
Odpočinutá vstávám v 7 hodin. Snídaně je od 8 do 9,30 a když jí nestihnu, naše dvě ochotná děvčata mě jí určitě dají i později. U Slavije si beru taxi (3 E), nějak se mi nechce šlapat 2 km do Budvy. Starobylé, úzké, vysoké, kamenné uličky starého města jsou liduprázdné. Také na hradbách nikdo není, úžasné. Připadám si jako kdysi v Dubrovníku, jen menším. Sluníčko už vyšlo, je příjemně teplo. Prochodila jsem si celé staré město (Stari grad) křížem krážem. Z hradeb jsou krásné výhledy na moře a přístav, ostrov Svatý Nikolaj, kam mám dnes zase namířeno, na písčitou pláž Mogren, na restaurace a parky v okolí. Staré město není velké. Super zážitek a spousty fotek. Zpátky do Vily zase jedu taxíkem. Po snídani mám namířeno na pláž na ostrově. Dnes už tam všechno funguje, platím za lehátko se slunečníkem 5 E a v poledne si můžu dát kafe (1,9 E) v jedné z restaurací. Strávila jsem tam další krásný den. Mám s sebou knížku od Durella o Korfu, tak si čtu, koupu se a kochám krásnou panoramou moře a hor. Zpět na pevninu pluji v 17.30, v restauraci na přímořské promenádě cestou do Vily si dávám místní pivo Nikšičko (1,90 E). Studené je docela dobré. Po večeři jdu zase na promenádu okukovat obchůdky a místní pouliční umělce. Zaujali mě malíři. Jeden maluje různými spreji romantické krajiny, to jsem ještě nikde neviděla a bylo to fascinující. Prodává obrázek za 10 E. Další je rychlomalíř a opravdu je moc šikovný, jeho portréty – kresby jsou neuvěřitelně přesné. Jiní prodávají pod hradbami své obrazy, mimochodem moc pěkné. Dále jsou tam živé sochy, které, když jim hodíte do kasičky peníze, tak se pohnou. Ale ty jsou už dnes všude. Těší hlavně děti, nechají se s nimi fotografovat. Prodávají tam 2 dcl lahvičky s olivovým olejem (jedna za 2 E, dvě za 3 E) s různými příměsemi. Koupila jsem si ořechový a spravedlivě se každý večer namazala. Vůbec jsem se za celý týden nespálila, krásně zhnědla a dodnes se neloupu.

SOBOTA
Všimla jsem si, že lodní společnost, se kterou jezdím na ostrov Sv.Nikolaj, má v nabídce okružní jízdu kolem pobřeží. Stojí 5 E se zpáteční zastávkou na ostrově, kde můžu zůstat. To je fajn, jedu. Plujeme ze Slovenské pláže, od Budvy, směrem ke Kamenovu, Bečiči a ostrůvku Svatý Stefan. Pak se loďka obrátí zpátky. Nejvíc jsem zvědavá na Svatý Stefan, který je pro veřejnost uzavřený. Bydlí tam celebrity a s pevninou je spojený úzkou šíjí. Stojí na skále a je celý zastavěný starobylými domy, obklopené zelení. Ze silnice vypadá nádherně. Máme ho obeplout, ale jsem zklamaná. Kapitán zastavil loď kus od ostrůvku a pak ji stočil zpátky. Vůbec jsme ho neobepluli!! Navíc jsme pobřeží obeplouvali dost zdaleka. Myslím, že blíže by to šlo, jiné lodě tam byly. Naše chyba, kdybychom protestovali hned, mohl se kapitán polepšit. Tak příště. Vystupuji na ostrově Nikolaj. Je tradičně krásně teplo a slunečno, ale kolem 14 hod se zatáhlo a nad ostrovem přešla menší bouřka s deštěm. Zůstala jsem na lehátku, pod slunečníkem, plážovou tašku sbalenou pod nohama, kolem déšť. Pláž se vylidnila, zůstalo nás tam jen pár. Moře se rozbouřilo, na břeh se valily až dva metry vysoké modrobílé vlny, jedna za druhou. Prostě nádhera. Po chvíli přestalo pršet a pláž se znovu zaplnila lidmi. Sluníčko zase pálilo jak o život. Kolem čtvrté hodiny jsem si všimla černých mraků, které se vyhouply nad blízkým pohořím. Sbalila jsem a právě když jsem nastupovala do loďky, začalo dost pršet. Na pevnině neměli o dešti ani potuchy. Tradičně jsem se si dala v oblíbené restauraci pivčo Nikčiško a pomalu došla do Vily. Uvařila jsem si hrnec kafe, vzala časopis a odstěhovala se na balkón. Začalo lít. Z oblohy se valily šňůry vody a přišla bouřka. Bylo mě pod velkým slunečníkem dobře a nechtělo se mi na pokoj až do chvíle, kdy někde opravdu blízko udeřil blesk. Rachot hromu vzápětí hory ještě umocnily. Ve vteřině jsem byla schovaná v bezpečí pokoje. A musela jsem si vynadat. Snad jsem se přijela do ČH nechat zabít bleskem?! Pršelo až do noci, příjemně se ochladilo. Z večerní procházky není nic, jdu spát. Zítra jedu na druhý výlet, a to na Skadarské jezero. Moc se těším, znám ho z televize z přenosů NG a konečně ho uvidím „naživo“.

NEDÉLE
Z Budvy od Slavije jsme jely dodávkou do Sutomore na autobus dvě. Já a slovenská, sympatická průvodkyně. Dodávku během cesty chytil policajt v civilu a důkladně prohlédl řidiči papíry. Jeden mu prý chyběl, byrokracie je v ČH dle slov průvodkyně neskutečná. Jistěže nás zdržel. V Sutomore jsme přestoupili na čekající autobus. Po hodině cesty jsme byli u Skadarského jezera. Je obrovské, 1/3 patří Albánii a 2/3 Černé Hoře. Během jarního tání stoupne hladina až o šest metrů. Teď, v létě, lemují břehy jezera široké pásy bažin porostlé lekníny. Kolem jezera vede železnice. Napřed jsme šli do EKO muzea, kde měli na fotkách, i vycpanou, faunu, žijící na jezeře, též zařízenou světničku ze starých časů, kroje černohorců. Budova je to velká a muzeum pěkné. Koupila jsem tam za 3 E pěkné DVD o černohorských národních parcích (jsou čtyři, včetně Skadarského jezera). V těsné blízkosti EKO muzea je ve skále obchod s místním vínem VRANAC. Lidi tam hodně nakupovali, ale nevím, nevím, já jsem to samé ve Slaviji koupila za polovic. Autobusem nás pak převezli do jednoho malého městečka, kde kotvily loďky, kterými jsme měli plout. Loďky byly tak na 40 lidiček, mohlo se sedět uvnitř nebo na střeše. Samozřejmě jsem se usadila na střeše. Celý výlet byl ostatně naplánován jen na 2,5 hodiny. Dopluli jsme za hodinu k ostrůvku s malebnou zříceninou, tam kapitán zakotvil a mohli jsme se do sytosti koupat v nádherně teplém a čistém jezeře. Takových ostrůvků je kolem břehů jezera hodně. Odpočívají na nich ptáci, kteří přes jezero migrují na jih. Skadarské jezero je napájeno jednak řekami a jednak vodou, která vyvěrá pod hladinou, místy až 60 m hluboko. Mezi jezerem a mořem je až šest km široké pohoří, kterým Černohorci provrtali otvor pro potrubí, tím zásobují vodou ze Skadarského jezera celé dlouhé pobřeží. Musela to být neskutečná dřina. V jezeře žije druh sladkovodních sardinek, které rybáři chytají a dají se koupit i ve Slaviji. Nikde jinde na světě je nekoupíte. Jedna malá konzervička stojí 10 E. No, koupila jsem jednu, na ochutnání pro celou rodinu, ale žádný zázrak to není. Na zpáteční cestě nám vylovili kořen vodní rostliny (už nevím, jak se jmenovala), na kterém rostly špičaté, troj až čtyřboké jakoby kaštany nebo ořechy. Když jsou mladé, domorodci je sbírají a jí je místo ořechů, ale chuť prý mají spíš jako kaštany. Mimo pobřeží je dost bída, lidé ve vnitrozemí žijí velmi skromně. Vcelku se dá říct, že jestli chcete něco vědět a vidět ze Skadarského jezera, pusťte si televizi. Protože mám ráda vodu a lodě, nebyla jsem až tak zklamaná. Osobně o jezeře můžu říct jen jedno – byla jsem tam, plula jsem po něm, koupala se v něm - ale nic víc. Na závěr jsme dostali skvělý oběd – grilovanou rybu nebo maso, co kdo chtěl. Samozřejmě u mě byla ryba přes celý talíř, výborně ugrilovaná se třemi různými přílohami. K tomu Nikšičko, v tom vedru přišlo vhod. Do Vily jsem se vrátila kolem páté odpoledne, ještě jsem se šla vykoupat do moře. Pak večeře a procházka kolem pobřeží. Přitáhla jsem si prázdné lehátko až na okraj moře, na nohy mě šplouchala slaná, teplá voda, měsíc svítil nad Budvou a mě bylo krásně a taky teskno. Zítra letím domů.

PONDÉLÍ
Do deseti mám mít sbaleno. Tak mám a ještě se jdu naposled namočit do moře, rozloučit se. Courám po pobřeží, chvíli ve vodě, chvíli jdu „pěšky“. Znovu jsem si prošla (proplavala) celou pláž do Budvy a zpátky. Ve čtyři odpoledne stojím pod Vilou i s kufrem. Autobus přijel přesně. Na letišti máme být v šest, nabíráme ještě po cestě ostatní, poslední v Sutomore. A pak směr na letiště v Podgorici. Letišťátko je to malé, asi jako na Madeiře, taková mám ráda. Za chvilku jsme byli odbaveni. Můj kufr nemá předepsaných 15 kg, ale skoro 19. Nikdo nic neříká, tak dobrý. V bezcelním obchůdku mají, mimo jiné, levné cigarety a alkohol. Odlétáme o půl hodiny dřív, zase s TRAVEL SERVICE (11.000 km nad zemí, 850 km/hod.). Let je klidný, dostáváme bagetu a pití co kdo chce a za 1,5 hodiny jsme v Praze. Hodinku čekám na syna s autem a před půlnocí jsme doma. Byl to příjemně strávený týden plný sluníčka, koupání a zážitků.

další cestopisy
Komentáře
6
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
jitkasaf
21.09.2013 18:48 178.77.216.***
Re: dovolenka  

Ahoj Vlado, srdečné díky za nabídku. Myslím, že by se to manželovi nelíbilo.V ČH se příplatek za jednopokojový pokoj většinou neplatí, Pokud vás primárně zajímají krásy této přívětivé země, klidně jeďte.. A jak psala Radka - i sám si člověk může dovolenou suprově užít. Přeji Vám jen krásné zážitky.

  • Anonym (16)
vlado
21.09.2013 12:47 178.41.181.***
dovolenka  

dobry deň,čital som Vašu dovolenku v Č H -,prepačte, že obtažujem zoberiete ma nabuduce na dovolenku-mam tiež problem ,platenie jednopostelovky,myslim to uprimne,mam 59 rokov z Trenčina,dakujem za odpoved,prajem pekny deň :-)

  • Anonym (16)
Jitkasaf
20.09.2013 07:31 88.102.143.***
 

Díky všem za příjemné reakce na můj amatérský cestopis. :-) (((clap)))

toja56 19.09.2013 20:12
 

jitkasaf287P, perfektne a pútavo napísané.
Dúfam, že to rozhýbe aj tých váhavcov, ktorí stále vahajú s návštevou Montenegra.
Ja s mojou rodinou tam chodíme každé dva roky. Ale musím sa priznať, že tento rok tam mám absenciu a mám aj z toho riadny absťák :-)
Dúfam, že to na rok vyjde.
My tam však chodíme autom. Je to síce až dole do Ulcinj niečo okolo 1360km, ale tak sa dá krajina poznať lepšie z vnútra. A keď obetujem nejaké to válanie na pláži, tak si spravíme výlety aj tam, kde bežne cestovky turistov nevodia.
Nebudem to tu moc rozvádzať, niečo o Montenegru som napísal v sekcii o Albánii ktorú sme prešli v 2009 v rámci okružnej jazdy po Balkáne.
Kto chce si môj príspevok pozrieť ale aj od iných cestovateľov, tak je na linku:
http://albanie.orbion.cz/diskuse/albanie-autem-albansko-autom-280790/

nadka
19.09.2013 15:27 89.111.77.***
Černá Hora  

Černá Hora mě moc lákala a stále láká, hlavně národní parky. No jak člověk kouká na dokumentární filmy, tak má pak úplně jinou představu a skutečnost bývá jiná. Taky mě štvou příplatky za jednolůžkový pokoj. 4-5000 za jeden pobyt to je síla. Mě zase cestovka nabízela, že když mi někoho najdou, tak platit nic nebudu, jenže taky můžu mít zkaženou dovolenou a nebo ji mohu kazit já tomu druhému a co pak.
Ta rostlina podle popisu se mohla jmenovat kotvice plovoucí. Kdysi dost hojná i na našich rybnících. Bohužel kdysi.
Přeji další pěkné dovolené. :-)

Radka
17.09.2013 16:30 89.176.121.***
 

Moc hezký cestopis, je vidět, že si i sám člověk můžu dovču suprově užít :-) :-) :-)

Zpět na všechny diskuze